Během několika málo týdnů se naše rodina rozroste o dalšího člena, malou Emu, která roste jako z vody. Už se na ni opravdu těším, i když mi už dává celkem dost zabrat. Stále zvládám ranní shon, péči o mladší „mimi“ Sofinku, starání se o koně a práci z domova, které je celkem hodně a někdy ji moc nestíhám.

Také jsme museli změnit byt za jiný ve městě, protože stávající nevyhovoval.

Respektive, uvedu to na pravou míru, majitel bytu byl zapálený do nočních radovánek s přáteli velmi veselého stylu.

A jak to tak bývá, někdy se prostě ani v práci moc nedaří a musela jsem chtě – nechtě slevit ze svých nároků na zdravé a dobré jídlo, které mi dělalo dobře (a nejen mě).  Nejprve jsme omezili příjem kvalitního masa, které jsme si dříve mohli vybírat v masnách.

S finančními problémy to prostě nejde tak, jak si člověk namyslí. Zvlášť pokud živíte dítě a splácíte závazky.

A dnešní příspěvek, po dlouhé době, píšu právě o tomto tématu. Adresovaný všem lupénkářům, kteří jsou na tom podobně, nebo se dostali do finančních problémů a nemohou si dovolit dobré jídlo, které by jim hodně pomohlo s léčbou jejich stavu.

O jídle a efektu na léčbu lupénky píšu ve své knize.

Dobré jídlo lupénku léčí, to špatné ji naopak přiživuje…

Dobré jídlo lupénku léčí…

Po několika týdnech stravování v „běžném“ režimu bez dietních omezení, jsem spozorovala návrat ložisek na kolenou. Kolena jsem vždy měla hodně citlivá a kůže se po zhojení nestihla plně uzdravit. Kůže připomínala tenký papír. Následek působení kortikoidů, kterému se nevyhnete.

Kvůli financím jsme museli omezit příjem masa na polovinu, zařadit pečivo, které jsme si odvykli jíst a začít jíst méně zeleniny. Protože ať chcete, nebo ne, maso, vajíčka, zelenina a ovoce jsou drahé položky. A já na ně neměla peníze…

Pečivo samozřejmě udělalo své a lupénka zareagovala zrudnutím a olupováním se. Díky promazávání kokosovým olejem se mi daří udržet lupénku v celkem dobrém stavu a bez rozšiřování se na větší ložiska. Ani agresivní nervový výsev se nekoná. Moje tělo tak vyloženě reaguje jen na živiny, které přijímá (respektive spíše nepříjíma) a podle toho se zařizuje.

Ale…ale.

Špatné jídlo lupénku přiživuje…

Opět se mi potvrzuje moje teorie, kterou jsem měla možnost ověřit dvakrát už v minulosti. Pokud jíte blafy, cpete svoje tělo horem dolem rafinovanými cukry, nemůžete nad lupénkou vyhrát ani těmi nejlepšími preparáty, které na trhu jsou. Natož léčebnými prostředky z lékařských receptů. Tělo dobré jídlo potřebuje jako sůl. Není jiné cesty ke zdravému tělu a duchu, než přestat konzumovat mouku, cukr a další ne-jídlo, které je nucen člověk bez pěnez jíst..

Jsem tedy toho názoru, že bez dobrého a zdravého jídla, ani sebelepší podpůrná léčba lupénky nebude efektivní.

Jak z toho ven?

Abych řekla pravdu, stav, kdy nemáte dostatečný příjem pro zakoupení dobrého jídla, mě hodně vyčerpával. Dost jsem se tím trápila, už jen proto, že jsem přesně věděla, co všechno budu muset jíst.

Můj muž na tom byl stejně. Všechno, co musel sníst pod vlivem finanční krize, okomentoval. Jeho komentáře působily jako kyselina. Tomu se prostě nevyhnete, když víte, jak ve vašem těle tohle ne-jídlo působí. Pak to jídlo do vás ani neleze, protože vlastně víte, že nejíte skutečné jídlo, ale jen nějaký palmový olej s čímsi.

Jak z tohohole začarovaného kruhu ven, zatím nevím. Finanční situace se zatím nelepší a zda se zablýskne na lepší časy, nevím. Snažím se mít pod kontrolou minimálně to, co dávám dítěti a dávám si pozor na dávkování u potravin bez brzd. I když mám po najezení se hlad, nnedá si víc. Vím, jak to na mě působí a co jídlo po příjmu s mím tělem dělá.

Naopak se snažím dodržet šíléené cukrové poklesy energie po vydatném jídle. Pokud je ta možnost, výkyv energie neřeším konzumací dalšího cukru v „nějaké“ podobě, ale jdu si lehnout na hodinu nebo dvě. U nás to pak vypadá tak, že po obědě se k nám nikdo nedozvoní, protože celá rodina spíme.

Krémová polévka z dýně s dýňovími semínky…sbíhají se mi na ni sliny…

Ono to půjde

Ale nezoufám si, vidím, jak jsem na tom byla před finanční krizí a jak na tom budu, jakmile se vše vrátí do normálu. Prostě už vím, že dobré jídlo mě ze stavu svědění vytáhne. A to mi dodává odvahu každý den sníst další a další ne-jídlo. Vím, že jiná cesta teď není a nebudu to hrotit.

Každý má lepší a horší období, já ho mám právě teď. A co vy?

Pá Helena::-)

Autor: Helena Lachowiczova

Už od 14 let mám lupénku a za všechny ty roky jsem vyzkoušela snad všechnu dostupnou léčbu, která je v ČR k mání. Bohužel na lupénku je léčba mastičkami krátká, a proto jsem začala hledat další způsoby, jak se této nemoci zbavit. Po několika letech jsem našla funkční a smysluplný plán, jak se projevů lupénky zbavit a jak s ní dále pracovat. Sledujte můj blog a dozvíte se, co jsem všechno vyzkoušela, které techniky fungují a jaké novinky jsou k mání v zahraničí.

Pin It on Pinterest