Včera jsem procházela obchodem s potravinami, konkrétně supermarketem Billa a jak to tak bývá, přesně v této části obchodu, narazila jsem na pečivo. Na kraji, u ošatek s čerstvým (pravděpodobně rozpékaným) pečivem stála taková postarší paní a probírala se rohlíky rukou obalenou v plastikovém sáčku. “Zase jsou gumové”, prohodila. K tomu samému stojanu přišel mladý klučina a začal doplňovat čerstvé pečivo. Paní na něho zničehonic štěkla: “ To přece nemůžete prodávat to gumové pečivo, ani můj pes to nežere”. Pán co doplňoval rohlíky se na paní znuděně podíval a povídá: “ Tak to nekupujte, když se vám nezdají”. Tu paní tím evidentně neuklidnil, protože hned spustila cosi o stížnosti a drzosti zaměstnance. Já jsem scénku pobaveně shlédla a do košíku si vložila šunku – jedinou v regále s 95% podílem masa a naprosto s klidem míjím celou sekci s pečivem. Uf, ještě že už pečivo nejíme a nekupujeme je. Nemusím řešit gumové rohlíky, nedostatek napečeného chleba, chuť ani nic dalšího.

 

Ale teď proč to píšu. Nechci se pochlubit jen trapnou scénkou z obchodu, chci vám povyprávět, jak se dá žít bez pečiva. Že tu šunku si nemusíte dávat na chleba a můžete ji sníst prostě jen tak, a taky jak výrazné snížení a nebo úplné omezení dokáže uklidnit projevy Lupenky natolik, že se nebudete potřebovat ani mazat. Mouka je původcem mnoha civilizačních chorob a nebo k nim velmi významně přispívá.

 

To jíte samotný??

Ptala se mě nedávno tchýně a koulela na mě nevěřícně očima.

“ Jen tak? Šunku jen tak? Bez chleba?”

“ No jasně, ona není přece jedovatá nebo tak. Chleba k ní nepotřebujeme”  

Odpověděla jsem. Zjišťuji, že pro většinu mých známých a přátel, ale i pro rodinu, je naprosto nepředstavitelné žít svůj život, a přežít, bez mouky a denní dávky žlutých nadýchaných rohlíků, nebo pořádného kusu drobivého bochníku chleba z pekárny. Rohlíky a chleby přece slouží k namazání takových lahůdek jako: tavený sýr, pomazánka, šunka, aspik a další dobroty. A když se ráno nestíhá do práce nebo do školy, je normální zastavit se pro rohlíky a ten „vlašák“ nebo „sýrovou pikantní“ do sámošky. No potěš. Jen co si na to vzpomenu popadají mě mdloby a mám chuť se akorát tak pořádně poškrábat na kolenou. Já preferuji život bez mouky. Proč?

 

Střeva nejsou odpadkový koš

O systémovém zánětu jsem četla teprve nedávno v knize s názvem Whole30 od manželů Hartwigových. Ale jeho přítomnost jsem si uvědomovala podstatně dřívě. Říká se, že Lupénka reaguje, jak je známo, na zánětlivé procesy v těle. Ve skutečnosti to není Lupénka, která na záněty reaguje, ale vaše tělo, které se tak brání zánětu a dává vám najevo, že je čas s tím něco dělat. Zánětu předchází onemocnění střev známé také jako Leaky gut – střevní hyperpermeabilita. 

Ale ono to vlastně není tak, že by jste měli ve střevě díru. Střevo je tvořeno z buněčné mřížky, kterou při zvýšené propustnosti mohou projít mikroskopické částice do tkání břicha a tím i do krevního oběhu. V těle vyvolávají záněty, které se stěhují krví z místa na místo. Je opravdu zarážející, že lékaři tento jev znají už více než 100 let a přesto jsem o něm poprvé slyšela v knize a následně na lékařských fórech. 

Samotný syndrom doktoři dobře znají, dle lékařského deníku Norwegian medical journal, že vyvolává tyto onemocnění: Astma, Autismus, Autoimunitní onemoc, ekzémy, Lupénku, Zánětlivé onemocnění střev, Revmatoidní artritida, Syndrom systémové zánětlivé odpovědi (SIRS), diabetes typu 1. 

Mnoho těchto onemocnění má svoje kořeny a původ už z období kojeneckého věku. Což dává smysl. Uspěchaná doba nahrává tomu, že se malým dětem jako první strava dává umělé mléko, příkrmy jsou ve skleničkách a mnoho matek je běžně užívá. I já jsem byla od mala na Sunaru a nikdy jsem mateřské mléko nepoznala. Neříkám, že je to hlavní důvod toho, že jsem onemocněla Lupénkou ve 14 letech, ale určitě to spolu dost souvisí.

Vždyť i Hippokrates řekl: „Všechny nemoci začínají ve střevech“ a výzkum, je nyní prokázáno, že měl naprostou pravdu.

 

Nejsme chlebožravci

A v tom je ten problém. Lidé nejsou stavěni na tak velkou konzumaci bílého pečiva a obilovin. Jako živočišný druh jsme sice dostali do vínků nebývalou chytrost a žádného koncového predátora – dobře, občas nás něco sežere, když může – a také jsme získali úžasný chrup, který je vhodný pro konzumaci masa, mělnění tuhé potravy na kousky (proč pak máme stále osmičky?), ale pojídáme čokoládu, emulgátory, mouku a další plastová jídla. Naše vnitřní orgány nejsou připravené na naše řešení hladu pro velký počet obyvatel – zemědělství a pěstování obilí, která nám nedává žádné opravdu využitelné živiny. Jsme všežravci, to ano. Ale všežravec je také medvěd, šimpanz a další druhy, které nežerou chleba.

 

Tělo nám samo poví co jíst

Po tom, co jsem přestala jíst pečivo a omezila konzumaci mouky v dalších potravinách, jsem si uvědomila, jaký vliv na mě pečivo mělo. Dřív jsem trpěla špatnou náladou, nechutenstvím, nedařilo se mi shodit kila dolů a neměla jsem žádnou energii. Cítila jsem se jako balónek. Nafouknutá a těžkopádná. Ale po změně jídelníčku už nejsem unavená jako dřív, když jsem pečivo snídala, málem i obědvala (a že to dělá každý třetí – třeba dělníci na stavbě si chodí pro rohlíky a vlašák kolem našeho domu s ryzí pravidelností) a také večeřela.  

Jsem v pohodě a to tak, že nemusím spát déle než svých 8 hodin a nemám chuť na velkou lžíci Nutely. Mám energii, dojdu si kam potřebuji, nejezdím skoro MHD a ani autem už ne. A také jsem zhubla bez nutnosti cvičení.

Lupénka se hodila naprosto do klidu. Žádné šupiny a je bledá jak smrtka. To ale není samozřejmě jen tím, že nejím rohlíky. K uzdravení vašeho těla to obvykle nestačí. Ale je to perfektní začátek, který způsobí ono pověstné blik-cvak. Rozhodnutí, uzdravit se bez použití kortikoidů – maskovacích mastí s velmi rychlím účinkem, bez prožívání depresí z toho, že se stydíte svléknout na bazénu nebo před přítelem v posteli, to rozhodnutí je zásadní. 

Už jste se rozhodli i vy co dalšího si dáte třeba k večeři? Doporučuji vám naše oblíbené večerní jídlo – Míchaná vajíčka s Rukolou.

Recept je strašně jednoduchý:

Pár vajec rozklepnete do misky, přidáte trochu kokosového mléka (nebo nemusíte), posolíte, lehce smažíte a mícháte a nakonec ozdobíte Rukolou. Dobrou chuť!

 

Vaše Helena

obrázky: pixabay

zdroje: Leaky gut syndromeDraxe.com

Autor: Helena Lachowiczova

Už od 14 let mám lupénku a za všechny ty roky jsem vyzkoušela snad všechnu dostupnou léčbu, která je v ČR k mání. Bohužel na lupénku je léčba mastičkami krátká, a proto jsem začala hledat další způsoby, jak se této nemoci zbavit. Po několika letech jsem našla funkční a smysluplný plán, jak se projevů lupénky zbavit a jak s ní dále pracovat. Sledujte můj blog a dozvíte se, co jsem všechno vyzkoušela, které techniky fungují a jaké novinky jsou k mání v zahraničí.

Pin It on Pinterest