Lupénka a kojení. To bylo hlavní téma mých posledních několika let…

Proč?

Lupénku mám už od 14 let. Teď je mi čerstvě 30 let a mám dvě děti. Dvě krásné dcery, obě dvě kojené. První dceru jsem kojila do šesti měsíců, protože se mi lupénka rozjela způsobem, který jsem bohužel tehdy nezvládla ukočírovat.

 

Ložiska se mi rozjely hlavně na bradavkách

Ložiska se mi rozjely hlavně na bradavkách a při každém přiložení se mi otevřela ranka do krve. Psychicky jsem to nevydržela, potřebovala jsem si ulevit a kojení jsem ukončila předčasně. U druhé dcery jsem si na to dala pozor. Nechtěla jsem, abych skrze lupénku kojení muselo skončit. Přeci jen kojení je to nejlepší, co mohu svému dítěti dát. A sobě samozřejmě také. Také jsem se už posunula mnohem dál a věděla jsem o lupénce víc.

Na kojení  s diagnózou lupénka jsem se mohla lépe připravit.

Doporučuji vám i článek 10. tipů pro těhotní lupénkářky.

Jak zvládnout kojení s lupénkou?

Lupénka a kojení jednou z věcí, na kterou se mě hodně ptáte. Ať už v e-mailu nebo zde v komentářích. Je to přirozené. Píšu o dětech a lupénka je součástí mého života. Zkušenosti s ní tedy v tomto ohledu mám více než bohaté.

Proto jsem se rozhodla, že napíšu svůj pohled na lupénku a kojení. Neříkám, že mám nějaký zázračný lék, nebo osvědčené tipy. Ty podle mne neexistují. Každý jsme unikát, každý máme unikátní život a to, co bude fungovat mě, nejspíš nebude fungovat vám.

Ale mohu vás nasměrovat, ukázat vám kudy a pomoci se zorientovat. To je ostatně to, co bych ráda právě tímto blogem dokázala.

 

Proč se lupénka po porodu zhoršuje?

Prvně bych chtěla říct, že si nemyslím, že to je u každé ženy lupénkářky stejné. Ne všem se lupénka zhorší po porodu. U mě to bylo u první dcery rapidní zhoršení, které přikládám samozřejmě tomu, že jsem nebyla na mateřství vůbec připravená a neuměla jsem si s sama se sebou poradit.

Po druhém porodu jsem se nezhoršila. Alespoň ne hned. Lupénka se mi vysela až po celkem dost náročném období, kdy jsem si sáhla na svoje dno. To bylo spojené víceméně s dluhy a s bojem proti rufluxu u Emi. Nicméně zase ustoupila, jakmile jsem se uklidnila a svoje problémy vyřešila.

Co mám dělat, když se osypu?

V prvé řadě zachovat klid.

Pokud teprve na porod čekáte a jste s lupénkou v klidové fázy, neběsněte dopředu. To vás akorát rozhází. Lupénka se vysét může, ale také nemusí. Vše bude záležet jen na tom, jak si povedete následující měsíce a jak to dokážete psychicky zvládnout.

Pamatuj: Lupénka a akutní výsev reaguje vždy na nějaké NEPOHODLÍ těla nebo duše

Zároveň bych vám chtěla říct a dodat vám tak odvahu. Výsev lupénky není žádná loterie, která padne zrovna na vás, jak to mnohé ODBORNÉ články předkládají. Ona se nikdy neobjeví JEN tak. Tak to prostě nefunguje.

Výsevy, tedy projevy lupénky na kůži, reagují na to, co se ve vás uvnitř děje. Ať už po psychické stránce, tak po fyzické.

Pokud se po porodu osypete, bude to mít některý z důvodů, které uvádím níže:

  • nezpracované zážitky z porodu
  • stres
  • poporodní deprese (nezvládnu to, nejsem dost dobrá matka, nemám pocity, jako bych mít měla)
  • stres z péče o miminko
  • nedostatek spánku, jídla
  • problém se sebepodstatou a seberealizací

To jsou důvody z psychické roviny, které většinou vedou k tomu, že se hodně, ale opravdu hodně zhoršíte. Není se čemu divit. Je to vnitřní problém, rozkol, určitá forma sebemrskačství, kterou jako ženy v této uspěchané době plné IDEÁLŮ A DOKONALOSTI prostě procházíme a bráníme se tak po svém. Vy sama se cítíte tak, že byste nejraději nebyla sama sebou. Cítíte, že se něco pokazilo, máte pocit, že to máte mít jinak, že dítě je vlastně to, co je problém.

Nezvládáte se postarat o miminko ve smyslu, že je toho na vás příliš. Tlak polečnosti vám říká, co musíte jako matka umět, znát, dělat, ale vy to nezvládáte a je vám hůř a hůř. Máte pocity selhání.

A pokud se vrátím úplně na začátek, mnohé z vás mohou prožívat hluboká traumata z porodu, který nebyl podle vašich představ. Neudál se tak, ja se udát měl a vy máte hluboké pocity selhání, sebepopření a nerozumíte tomu, co se událo. Zároveň máte velmi málo času na to svoji zkušenost po porodu opravdu zpracovat a dostat ze sebe to, co vás tíží.

Tomuhle všemu rozumím a i můj první porod nebyl takový, jako bych ho jako žena dokázala okamžitě  přijmout.

Jak se s tím vším srovnat?

Stres po porodu je jednou z věcí, jak jsem výše zmínila, která odstartuje nový aktivní a mnohdy bolestivý výsev lupénky. Lupénka se vám může vyset už i před porodem a to v důsledku stresu spojeném se strachem z porodu.

10 tipů pro těhotné lupénkářky

Co když mám lupénku na bradavkách?

Na internetu najdete většinou dotazy žen, které již porodily. Většinou se ptají právě na problémy s lupénkou po porodu a mají strach z toho, že lupénka zasáhne i bradavky.

To se bohužel může stát. Mě se to stalo v prvním mateřství se Sofií. Lupénka se postupně začala objevovat na dvorcích tam, kde se Sofinka dotýkala pusinkou kůže. Já jsem to tehdy neuměla řešit a samosebou se to zhoršovalo. Výsev v tomto místě bývá dost bolestivý. Také se objevuje současně i v podpaží nebo na genitálu.

Přesto to není důvod k tomu, abyste ukončila kojení a začala se léčit kortikoidy nebo dalšími přípravky. Nejdůležitější v tokovém stavu je ZASTAVIT se a skutečně kriticky rozebrat dění v posledních měsících.

Zamyslete se, co se stalo u porodu. Vezměte si papír a tužku a začněte se svěřovat papíru. Nebo si přizvěte partnera, nebo někomu komu věříte. Druhé oči a druhé uši jsou pro duši velkou úlevou a získáte pocit, že na to nejste sama.

Zkuste si rozepsat jednotlivé body tak, jak se události od porodu staly a co pro vás znamenaly:

 

  • Jaký byl pro vás porod?
  • Měla jste při něm ty správné pocity? Měla jste vše ve vlastních rukou?
  • Bála jste se?
  • Prožila jste s miminkem první dny společně?
  • Měla jste možnost dítě ihned přiložit k prsu?

S dětmi jsem po porodu první spala od cca 10 dne a druhá dcera se mnou spala ihned porodu. Porod jsem měla ambulantní a po 12 hod jsem odcházela domů. 

Osobně jsem svůj první porod musela také delší dobu zpracovávat. Nebyla jsem tehdy dobře připravená, průběh porodu mě vylekal a zaskočil svojí intenzitou. Byla jsem vyčerpaná očekáváním a nakonec jsem svolila k podání tišících léků, které mi byly opakovaně vnucovány.

Porod se protáhnul, já jsem postupně upadala do mdlob, nebo spala, neměla jsem sama nad sebou kontrolu. Po porodu jsem prožila krásné dvě hodiny s malou ale! pak jsem ji nechala odvést  na novorozenecké a místo toho, abych spala a odpočívala, měla jsem neuvěřitelný strach o ni, kde je a co s ní je.

První porod mne poznamenal a následně se moje psychika nalomila ještě víc. Panika o dítě, o její zdraví, první pokusy o péči a následné nevyspání se. To vše znamenalo, že jsem byla v šestinedělí totálně vyčerpaná.

Co jsem udělala jinak?

Všechno tohle z prvního porodu jsem dost dlouho v sobě držela. Neměla jsem odvahu sama sobě přiznat, že to je normální, že je zcela přirozené něco neustát a neměla bych se za to nenávidět. Bičovala jsem se.

„Nejsem dost dobrá, můj porod nebyl takový, jaký měl být.“

„Neumím se postarat sama o domácnost a o miminko, jsem k ničemu!“

 

Neustále jsem se srovnávala s ženami na internetu a v TV. Ony přece jsou tak dokonalé. Vše načančané, jídlo uvařené, miminko spokojené. Kde dělám chybu?

Měla jsem z toho stres a nervy tak na pochodu, že jsem se osypala už ani né 14 dní po porodu.

Zkusila jsem i postýlkování a miminko nechávala první noci spát samotné v postýlce a vstávala jsem k ní při pláči. Také jsem ji budila na kojení co 2 hodiny tak, jak mi bylo řečeno v porodnici.

Jaké to mělo následky?

V noci neustálý pláč, Sofinka nechtěla usínat sama, plakala v noci tak moc, že jsem s ní mnohdy brečela i já. Dokonce jsem jednou podlehla panice, že nemám mléko, ačkoliv prsa nalitá k prasknutí a hnala jsem muže v noci pro Sunar.

Prostě psycho!

Přehodnotila jsem to, když jsem se složila, osypaná od hlavy k patě. Malou jsem přestěhovala do naší postele a kojila v leže. Spinkala se mnou a mužem.  Přestala jsem se honit za dokonalostí. I když to šlo stále ještě dost těžko. Ona transformace je proces.

Porod je proces, kdy se rodí jak dítě tak matka a otec. Rodí se nová zkušenost, nový život. Vše je nové. Transformace a usazení se v nových poměrech trvá déle. Třeba i měsíce.

A stále je to normální.

Pokud se nedokážete teď hned srovnat s novou rolí, nejste nenormální. Miminko není nenormální, když celé noci nespí. Není nenormální, když pláče….

U druhé dcery jsem na tohle vše myslela. Porod jsem měla krásný a bez tišících léků. Během 3. hodin jsme porodila sama, vše jsem měla pod kontrolou a vše jsem si prožila.

Kojila jsem ji okamžitě na sále (ale bacha, nevnucovala jsem prso, miminko si vzalo samo) a pak jsem se osprchovala, došla se převléct a odešla na šestinedělí s malou ve vozíčku. Přestěhovala ji do mojí postele a tam se mnou zůstala vlastně až do teď…:-)

Co neřešit po porodu?

A co z toho vlastně vyplívá? Hlavně několik věcí. Sepíšu vám je bodově:

  • Nemějte hrůzu z porodu.
  • Připravte se k porodu.
  • Pokud zpracováváte ošklivý zážitek z porodu, nebojte se požádat o pomoc a vyslechnutí, musí to z vás ven, potřebujete se sama se sebou opět sjednotit.
  • Nejste dokonalá, nikdo není, nesnažte se být.
  • Nemusíte se bát spát s miminkem, když to tak cítíte. Je to normální.
  • Kojte jak bude miminko potřebovat. Klidně po 20. minutách, klidně po 4. hodinách.
  • Relaxujte, neuklízejte, nevařte. Objednejte si donášku jídla.
  • Nepřijímejte návštěvy, pokud nechcete.
  • Noste v šátku, mazlete se.
  • Požádejte o pomoc. Nebojte se říct, že je toho na vás moc.

 

A co s bradavkami do krve?

Pokud se vám už lupénka rozjela a máte lupénku i na bradavkách, rozhodně radím hodně zvolnit. Zastavit se a relaxovat. Ne jeden den, ale tak dlouho, dokud budete potřebovat. Pokud potřebujete naopak problémy vykřičet, požádejte někoho o hlídání a odejděte někam do pole a tam křičte. Nebo v lese. Křičte, plakejte. Dostaňte to ze sebe.

Uklidněte se a pak začněte pracovat na tom, aby se to zlepšilo.

Lupénka může odejít stejně rychle jako přišla.

1. Kokosový olej – Začnětě se hodně mazat kokosovým olejem, minimalizujte stres s miminkem (společná postel, šátkování, bonding stále a všude).

2. Dieta – Přejděte na zdravé stravování s minimem sacharidů (radím například metodu Primal Blue Print s dostatkem bílkovin z mléčných výrobků).  Začněte cvičit jógu a snažte se sladit normální režim dne se svým tělem.

3. Přirozený rytmus – Choďte spát se setměním a spěte i s miminkem. Pokud to bude znamenat spát nahá s prsy ven, tak ať.

4. Umělé světlo ne – Snažte se uměle neprodlužovat svůj den a neprodlužovat čas strávený na umělém osvětlení.

5. Léčivá vlna od Popoliny – Pomáhá tišit bolestivé bradavky a třeba i prdelku mminka od zapaření. Skvěle funguje. koupíte zde.

6.Látkové vložky do podprsenky – Jednou z věcí je minimalizovat tření a zapaření právě lítkovými vložkami do podprsenky. Osvědčily se mi látkové vložky z měkoučkého antibakteriálního merina nebo z froté.

 

A nebýt prostě dokonalá. Váš muž to pochopí.

Mluvte.

Věřte, že s tím, jak se uklidníte vy a ustálíte ve své nové roli, lupénka se odplíží stejně, jako se připlížila.

Autor: Helena Lachowiczova

Už od 14 let mám lupénku a za všechny ty roky jsem vyzkoušela snad všechnu dostupnou léčbu, která je v ČR k mání. Bohužel na lupénku je léčba mastičkami krátká, a proto jsem začala hledat další způsoby, jak se této nemoci zbavit. Po několika letech jsem našla funkční a smysluplný plán, jak se projevů lupénky zbavit a jak s ní dále pracovat. Sledujte můj blog a dozvíte se, co jsem všechno vyzkoušela, které techniky fungují a jaké novinky jsou k mání v zahraničí.

Pin It on Pinterest