Když jsem byla těhotná s mojí první dcerou Sofií, udělala jsem několik zásadních chyb, které mě pak ve finále stály spoustu energie, pláče a bolesti. Dnes už si jsem schopná uvědomit, co jsem udělala špatně, protože mám za sebou takřka celé druhé těhotenství a čekám příchod druhé dcery každým dnem.

Jasně, je dost možné, že každé těhotenství je jiné, jak se často na internetech píše.

Ale já mám pocit, že to nebude s tou odlišností tak horké. Alespoň co se týče tělesných změn a projevů na mojí kůži.

První těhotenství jsem byla jako na drátkách. Nevěděla jsem o těhotenství zhola nic, nikdo se se mnou o tajích zrození do té doby podrobněji nebavil. Existovaly samozřejmě knihy, kvalitní knihy, ale o těch jsem se vesměs dozvěděla až posléze a četla je v průběhu péče o malou. Jako například kniha Koncept Kontinua. 

Kniha je určitě nenahraditelným zdrojem inspirace (nechci schválně říct informací protože si myslím, že ne všechny názory se dají aplikovat v dnešním digitálním světě, ale zcela určitě se dají alespoň ohnout k obrazu našemu) a to v jakékoliv době. I v prvím těhotenství, i v tom druhém, třetím…

Minimálně vám v hlavě něco málo o výchově a péči o děti zůstane. Okej, ale o porodech tam nic moc není. To je druhá stránka.

Já jsem k porodu šla vyrovnaná ačkoliv moje těhotenství úplně vyrovnané nebylo a jak jsem psala výše, byla jsem víc ve stresu z okolností okolo sebe, než bych měla být a málo jsem se sama sobě věnovala.

Pracovala jsem hekticky, pletla páté přes deváté, zkoušela jsem kde co, vzala si příliš velké sousto v podobě stěhování z Brna, a také jsem neměla kolem sebe dost přátel, kteří by mě podpořili.

Nakonec jsem někdy v pátém měsící skončila na kožní ambulanci se slzami v očích a žebrala o nějaký ulevovák.

Lupénka mi naskákala snad i na zadku, hrozně svědila a já jsem byla tak paralyzovaná, že jsem sama se sebou neuměla vůbec nic udělat. Mohla jsem tak maximálně nadávat na nespravedlnost světa.

Dnes se na to dívám zpětně a hodnotím, co jsem při druhém těhotenství udělala jinak. Kromě několika malých detailů při péči o kůži, jsem měla úplně jiné nastavení u spousty věcí a jiné myšlenky, jiné postavení v situaci,  když se dá říct, že se vlastně obě těhotenství navzájem hodně podobají.

V čem se podobají?

  • ani v prvním ani v druhém jsem nejedla naprosto zdravě
  • nebrala jsem žádné vitamíny pro těhotné
  • nechodila jsem cvičit těhotenské cviky s bandou dalších
  • neabsolvovala sem žádný těhotenský kurz
  • neprohlédla jsem si porodnici, kde jsem rodila/budu rodit
  • nevěnovala jsem se svému tělu
  • ani sama sobě
  • neodpočívala jsem

V čem se naopak liší?

  • druhé těhotenství pro mne nebylo takovou emocionální záteží
  • ve druhém těhotenství jsem výrazně klidnější, nestresuji se
  • když už stres, tak jsem si ho podruhé nenechala zalézt pod kůži
  • jedla jsem zásadně méně mléka a mléčných výrobků
  • do těhu jsem naskočila s celkem zdravým základem a zdravou stravou
  • nepřibrala jsem 25 kilo jako u prvního těhotenství

Shrnula jsem to všechno do deseti bodů, které by vám (pokud jste v tom) mohly pomoci zorientovat se sami v sobě a nastavit nějaký jakýs takýs vlastní termostat, který vám nedovolí osypat se, když to nejméně potřebujete. A věřte že v těhotenství a při kojení lupénku vážně, ale vážně nechcete:-)

1. Stres zažívej, ale neprožívej

Co tím myslím? To co píšu. Když už na vás ve vašem požehnaném období dolehne stres, zastavte se na chvilku. Nebojujte s ním. Prožijte si ten okamžik, kdy se s vámi otřásá půda pod nohama, ale nepusťte si ho k tělu. Jen tak si zachováte chladnou hlavu, čistou kůži a zdravý rozum. Utápět se stresem v těhotenství znamená jasnou rozbušku a whoalá, vaše kůže bude zakrátko v jednom ohni.

2. Když se necítíš dobře, odpočívej

Mnohé těhotné chtějí být hezké, sexy, štíhlé (to taky jde?) a chtějí vypadat jako ze žurnálu. Okej, pokud vám to takhle vyhovuje a cítíte se dobře, nemám proti tomu nic. Ale je dobré jednou za čas vypnout a natáhnout se. Prostě se nepřepínat. Všechny supertěhulky a supermámy pak stresují a vedlejším produktem stresů jsou u lupénkářek flíčky.

Proto myslete hlavně na sebe a svoje miminko. Pokud nemusíte, dejte nohy nahoru a čtěte knížku. Třeba právě super knihu pro vystresované rodiče Líný rodič, která mě dostala vždy na správnou vlnu uvažování, pobavila a nasměrovala tam, kam jsem potřebovala.

3. Nečti ty diskuze na emiminech

Chápu, že vás obecná nevědomost o těhotenství může trochu paralyzovat a chcete se o miminku dozvědět co nejvíc to jde, ale diskuzní fóra jsou plná matek, co jsou chytré až za roh. Pak se dozvíte něco, co vás dokáže akorát vyděsit a nebudete z toho spát. Úplně běžně se na takových fórech sdílí deníčky o hrůzostrašných porodech a strašlivých koncích, potratech a podobně. Ne, opravdu takové fóra nečtěte, nepotřebujete to a akorát se budete bát porodit.

4. Nic co dělat nechceš, dělat nemusíš

Možná teď budu vypadat jako nezodpovědná matka, ale já to tak nevnímám a je mi tak dobře. Žádné z vyšetření, které nechcete v těhotenství absolvovat, absolvovat nemusíte. Ale to jen za předpokladu, že je vše v pořádku bez patolgií.

Skutečně jsem si ještě po těch letech vzpoměla, jak mi sestra v 30 týdnu nabírala krev. Žílu mi honila asi 40 minut a pak to vzdala, rozpíchala mi celou ruku, aby něco na ty „testy“ měla a nakonec s potem v tváří prohlásila, že vážně nemám žíly. Mě z toho bylo tak zle, že jsem ležela na lehátku ještě další půl hodinu, než jsem byla schopná odejít po svých.

Při druhém těhotenství jsem přišla k doktorce až v 16 tt, řekla jsem jí co si nepřeju a je to naprosto respektováno. Vždy mi řekne, které vyšetření by se měly udělat a osvětlí mi proč a jak . A já se rozhodnu. Nejsem už tak naivní jako v prvním těhu, kdy jsem opravdu absolvovala vše. Dokonce ani testy OGTT nemusíte absolvvat, když nechcete.

Vše to souvisí s tím, jak si vážíte sami sebe, svého těla a dokážete o sobě v rukou lékařů rozhodovat.

5. To co chce většina, nemusí být pro tebe

Jak jsem psala výše, nechodila jsem ani v prvním a ani v druhém těhotenství nikam cvičit. Poprvé proto, že mi na to nezbývaly peníze a neměla jsem moc odvahy někam takhle chodit natřásat svoje tučné stehna, a podruhé hlavně z únavy. Každý den jsem v pohybu kolem dcery. Vstáváme v 6 hodin ráno a spát chodím kolem 23:00 nebo někdy i dříve. Podle toho jak pracuji.

Nechodila jsem ani na těhotenské plavání, nešla jsem se podívat ani do porodnice, prostě jsem tam přijela. V porodnici jsem si nevyžádala vanu s teplou vodou a to proto, že nejsem zrovna vodomil a potápka. Ve vaně se necítím dobře.

A proto jsem spoustu doporučených těhotenských věcí neudělala.

6. Nenech si namluvit, že porod bolí

Porod je porod, je to přirozená součást životního cyklu a stejně jako smrt je při zrození nového člověka nevyhnutelý. Nenechte si namluvit, že porod bolí. Americké filmy, kde se hodně běhá, ženy se vozí kvapem na sál a vždycky když začne první kontrakce, začnou mohutně křičet a vzdychat, tak ty vám lžou. Takhle to skutečně nevypadá.

Porod bolí, ale řekla bych, že mnohem víc bolí třeba vytrhnutí zubu nebo vrtání kanálků. To se nedá snést. Porod vás pohltí do jakéhosi omamného rytmu.

Samotný porod je pro tělo natolik přirozený, že nezpůsobuje akutní výsev lupénky, jak jsem někde na netu četla. Bolest, kterou pocítíte si prožijete, stejně jako stres a pak prostě odejde společně s narozením miminka.

7. Vitamíny pro těhotné nahraď ovocem, zeleninou

Já tu chemii prostě nemusím. A proto jsem při vystavení průkazky pro těhotné v ordinaci lékařky odmítla všechny  ty letáčky o doplňcích stravy, podpůrné balíčky a vzala si jen samotnou průkazku.

Jezte normálně. Když budete mít chutě, pravděpodobně máte deficit cukru a zkuste ho zahnat třeba mandarinkou, jablkem nebo pomerančem. Ovoce obsahuje dost cukrů na to, abys vám pomohlo zahnat chutě na sladké a zároveň pomáhá zásobit vaše tělo vitamíny.

Je tu však jedna věc. Ovoce a zelenina neobsahují vždy to, co by měli. Hlavně produkty zemědělství, které se naváží ve velkém do supermarketů.

Vybírejte si.

Pokud můžete, kupte české jablka, české okurky, české hrušky, českou zeleninu. Pokud na etiketě stojí španělsko, neberte to. Cedulka o původu vás zároveň informuje, že banány dozrávají na kamionech, rajčata někde pod umělým světlem a vitamíny v nich obsažené budou stát za prd.

Nikdo není tak bohatý, aby si kupoval vodu zabalenou ve slupce, nemyslíte?

8. Namaž se

Namaž si jak tělo, tak se „promaž“ i uvnitř. Nebojte, nenabádám vás k alkoholismu. To bych si nedovolila. Ale jedno vínko při sedánku s kamarádkou si můžete dát jak v 10 tt tak v 38 tt. Já to vnímám tak, že odpírání si něčeho, co mi dělá potěšení, je pro mne více škodlivé než samotný alkohol. Navíc jsem pijan bílého vína a zvládnu maximálně tři decky.

A když už jsme u toho mazání se, nezapomeňte na kokosový olej a mazat kůži co to jde. Ráno, večer, odpoledne…

Kokosový olej dobře zvládá i postupně se napínající se kůži na břiše a strie nemají šanci.

9. Spi i odpoledne

Že se v ČR nespí odpoledne? Ale ano. Já chodím spát po obědě jako tenkrát ve školce. V těhotenství jsem unavenější než se může zdát, a proto se svému vnitřnímu já, které mi našeptává co mám dělat, nevzpírám.

Tak se nestyďte dát si šlofíček. Je to normální, přirozené a v některých zemí dokonce normální a žádoucí.

10. Užívej si to

A nakonec. Nezapomeň si to těhotenství také užít. Protože nikdy nevíš, jaký bude další okamžik v životě. Odpočívej, hýčkej se, když to tak budeš cítit, choď na výstavy, kup si knížku, kdy musíš…

Prostě buď sama sebou, nenech se cloumat názory těhulek okolo, diskuzemi na emiminech, bazarech a podobně. Ignoruj tchýni a matku a buď v klidu.

Ja tohle návod na šťastné těhotenství, kde vás nečeká žádný lupénkový problém? Možná ano, možná ne. To záleží na tom, jak moc dobře jste na tuhle změnu připraveny a jak moc si sami sobě věříte.

Já vám věřím a přeji vám, aby vaše těhotenství bylo bez jediné (po)skvrnky:-)

Vaše Helena

Autor: Helena Lachowiczova

Už od 14 let mám lupénku a za všechny ty roky jsem vyzkoušela snad všechnu dostupnou léčbu, která je v ČR k mání. Bohužel na lupénku je léčba mastičkami krátká, a proto jsem začala hledat další způsoby, jak se této nemoci zbavit. Po několika letech jsem našla funkční a smysluplný plán, jak se projevů lupénky zbavit a jak s ní dále pracovat. Sledujte můj blog a dozvíte se, co jsem všechno vyzkoušela, které techniky fungují a jaké novinky jsou k mání v zahraničí.

Pin It on Pinterest